Ačkoliv jsem již nějaký pátek mimo systém a prošedivělý vous společně s hlubokými vráskami by již měly být zárukou důstojného chování, přeci jen jsem se neubránil pocitům, které mě navrátily o dvacet let nazpět a na chvíli jsem se opět cítil jako neporazitelný mistr světa a okolí, stejně, jako tehdy. A i tak, jako tenkrát, příčinou těch blažených pocitů byla skutečnost, že jsem ke své hrudi mohl přitisknout novotou a zbrojním olejem vonící německou krásku typu HK MP 5 a slastně jí zašeptat: „Už tě nikdy nepustím“. Ta první láska byla „jen“ krátká, tedy ve verzi K a později jsem měl ještě možnost seznámit se s jejími kamarádkami ve verzích A5 a nakonec i s tou tichou šeptalkou SD.
Montáže na svítilny ještě nebyly, tak pomohl duct tape
Konečně jsme měli v rukou ikonické zbraně, které jsme už jako kluci mohli vidět v rukou našich vzorů z SAS, kteří ve visu na laně dobývali iránskou ambasádu. Ale jedna věc je vidět fotky a číst oslavné ódy, druhá pak praxe. Proto jsme se rozhodli podrobit fešandy zkoušce věrnosti. Tehdejší doba, oplývající střelivem a možnostmi celoročního využití venkovních střelnic nám, vyvoleným, umožnila se s germánskými modelkami důkladně seznámit. Stříleli jsme z nich ve stoje, v sedě, v běhu i zpoza zástěn. Také jsme je brali na projížďky auty a jejich ladná těla vystrkovali z oken jedoucích služebních kár. Zbraně jsme krmili českou stravou v podobě 9 mm střeliva SB a nutno říci, že s ní byly spokojené a příliš se nám nemstily. Spolehlivost těch dam byla na vysoké úrovni a nenaříkaly, ani když nebyly zrovna nejčistší. Jen rozborka a sborka byla proti doposud užívaným „kosám“ komplikovanější a počet dílů, z nichž byl vnitřní mechanismus složen, vzbuzoval úctu k jejich konstruktérům. Přeci jen, Němčouři byly vždy leadery na poli ručních zbraní, alespoň co se dvacátého století týká… Co vadilo a také nám chvíli trvalo, než jsme si na to zvykli, bylo, že - oproti zbraním jiných výrobců, se kterými jsem se doposud seznámili - nezůstával po posledním výstřelu závěr vzadu a docházelo tak k nezvyklému, a v případě bojové situace zřejmě i pro začátečníka fatálnímu promáčknutí spouště naprázdno… Ale i na to jsme si zvykli a uznávali, že právě taková konstrukce umožňuje, aby se zbraň při střelbě nezvedala a její zpětný ráz se rovnal výstřelu ze vzduchovky. U „káčka“ jsme se dokonce přeháněli, kdo bude větší blbec a o co si zbraň při střelbě zapře. Myslím tím tedy hlavně hlavu…Jednoho dne, když už jsme se cítili dostatečně připraveni, jsme se vytunili do kombinéz, a hrdě třímaje v rukách svá hákáčka, šli poučit druhou stranu barikády o tom, že my – dobří a čestní – máme nové mazlíky, proti nimž jsou ty jejich načerno sehnané bouchačky tak akorát k smíchu…
Takže zpět na začátek – znovu jsem měl možnost v ruce držet HK MP 5 ve verzi SD a co víc – zcela legálně si z ní, jako civil, zastřílet.
Co tedy ke zbrani říci? Je vyráběná v licenci tureckou zbrojovkou MKE, což může u někoho vyvolávat averze, ať už z důvodů politických, nebo z nedůvěry ke kvalitě výroby a zpracování. Ten první aspekt pominu, to si musí v hlavě srovnat každý sám. Teď k tomu druhému. Pokud měl někdo z vás možnost aspoň nahlédnout za utajená vrata tureckých zbrojovek, tak byl určitě překvapen. Jedná se o moderními stroji vybavené továrny, čisté a přesně dodržující technologické postupy. Ať se nám to líbí, nebo ne, dnes je Turecko jedním z velkovýrobců sofistikovaných zbraňových systémů, které s úspěchem exportuje do světa. Ale zpátky ke zbrani
Spoušťový mechanismus MKE T94 SD A2
Je vyrobena podle stejných postupů a ze stejných materiálů, jako její originální sestřenice. Samozřejmě, tento model představuje vojenskou verzi, bez policejních vychytávek, jako je zásuvná pažba, raily na příslušenství, nebo kolimátor. Ale to všechno lze na samopal dokoupit a namontovat. Asi jedinou výtku bych měl k povrchové úpravě, lakování zbraně je trochu hrubšího zrna. Ale jinak na zbrani není nic, co by zasloužilo větší kritiku.
Manipulace se samopalem je identická jako u originálu, střelba je velmi příjemná, utlumení rány je také srovnatelné. Neměl jsem moc času, a tak jsem stihnul vystřílet asi jen dvě stě ran. Žádná selhaná se nekonala, zbraň fungovala spolehlivě a precizně. Takže jsem se díky tureckým soudruhům mohl na chvíli vrátit do doby, kdy svět byl veselejší a na lidi vstupující s maskou do banky se střílelo…
Co říci na závěr? I přes trochu vyšší cenu – ale tady si troufám tvrdit, že lacinější to jinde nebude – se vám v podobě MP5 SD MKE T94 s integrovaným tlumičem dostane do ruky kvalitní zbraň, která navíc u některých nadšenců může vyvolávat záchvaty návykové euforie.
